O táboře Na Ostrůvku
Stál jsem to ráno na jaře 1993 v jižních Čechách na zelené louce uprostřed lesa a netušil, že právě zakládám dlouholetou tradici tábora a oddílu Na Ostrůvku. Skončili jsme rok před tím s partou vedoucích na krásném (a plně vybaveném) táboře v Podkrkonoší v Bukovině u Čisté. Patřil Tesle Strašnice a náš 2. běh vedl skoro třináct let Ivo Petřík – pan HLAVAS, od kterého jsem se naučil asi nejvíc a kterému tímto vzdávám hold! Bylo po revoluci, tábořiště z nějakých důvodů Tesla pronajala vojákům, a my jsme najednou skončili… No a mně najednou bylo líto nechat to jen tak. Tak jsem se vrhnul do dobrodružství jménem Ostrůvek a dnes po skoro 30 letech můžu říct, že to byla sice těžká, ale krásná volba.
Našel jsem na inzerát tuhle louku, vzal na sebe poprvé v životě a bez přípravy roli hlavního vedoucího a s partou bukovinských kamarádů – vedoucích jsme se vrhli do přípravy a organizace nového dětského tábora. Bez zázemí, zajištění, na zelené louce a se dvěma přístřešky na kůlech (jídelna a polní kuchyně), třiceti pěti rozpadajícími se stany, jedním vojenským stanem a několika kadibudkami jsme podle známé teze „optimismus je jen nedostatek informací“ vkročili do nového světa.
Přes 70 dětí, které jsme si přivedli s sebou z Bukoviny, zůstalo při příchodu do tábora stát s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Všechno, co dříve fungovalo na vypínač nebo kohoutek (pitná i obyčejná voda, elektřina, umývárky, záchody) najednou nebylo. A zbytek (třeba cokoli k sezení, nádobí a hrnce, nářadí, spaní pro vedoucí, zastřešené místo pro přípravu her atd. atd.) úplně chybělo. A tak nezbývalo než nahradit nedostatky prací a nadšením. My jsme si totiž to nejdůležitější přivezli v sobě. Umění připravit nové originální hry, nadšení pro cokoli a chuť si s dětmi hrát! No a tak jsme skoro z ničeho vybojovali nezapomenutelný první Ostrůvek a myslím, že na něj vzpomínají všichni!
Spousta let práce, shánění financí, stavění srubů a zázemí změnilo tvář Ostrůvku k nepoznání (ostatně fotky mluví za vše). Ale to je jen ta materiální a chtělo by se říct nepodstatná část. To, co vyrostlo nejvíc a na co jsme všichni tak hrdí, je Ostrůvek plný vzpomínek, krásných tradic, nadšených dětí, které se každoročně vracejí. A také spousta nezapomenutelných originálních her a příběhů, ke kterým patří i atmosféra kamarádství, parťáctví a fair play.
Všechna ta léta zůstáváme věrni tradicím mořeplavectví a tak každý rok znovu vyplouváme s posádkami do nových zemí a za nevšedními záhadami. Nejmenší Delfíni, střeďáci Bobři a Úhoři (Ři-Ři) a nejstarší Pilouni a Kajmani (Kalouni).
Námořní Kadetka a pasování střeďáků, pro nejstarší Kapitánské zkoušky, plavba z loňského místa záhady přes půl světa za novou záhadou a meta nejvyšší – KLUB TROSEČNÍKŮ pro ty nejlepší z Kalounů. Tradice, které vykrystalizovaly ve společenství lidí, kteří si rádi hrají, jsou schopni hodně dát a svůj volný čas a úsilí každoročně vyměnit za to nejhezčí … za dětské úsměvy a nadšení!
Tak vás všechny zvu dál a pěkně se tady rozhlédněte. Ve fotkách najdete úsměvy i boj, napětí i pohodovou atmosféru, v písničkách z Cukrárny zase padesátihlasý dětský chorál, který každé ráno po snídani půlhodiny vyzpěvuje ze zpěvníčků ... Ale je toho ještě daleko, daleko víc. Tak příjemnou procházku.
Za všechny minulé i současné oddíláky a dospěláky.
Milan Blšťák, hlavní vedoucí.
O “Jarňácích”, neboli dlouholetých jarních prázdninách
Pravidelné jarní prázdniny byly dlouhá léta spojeny s ČNP, neboli Československou námořní plavbou. Tam jsem skoro deset let pracoval a jako podnikové týdenní lyžáky pořádal. Po zániku ČNP jsme s partou vedoucích pokračovali dál - z počátku jako nadšenci na IČO a potom jako Ostrůvek pod hlavičkou Asociace TOM. Jeden čas jsem jezdili dokonce i na dva turnusy a musím říct, že to byly náročné, ale parádní týdny. Začínali jsme v roce 1978 v podnikové chatě ČNP ve Smolných Pecích v Krušných horách a postupně jezdili na další místa: Jizerské hory (chata Tesanka, Penzion Krásná, hotel Peklo), Krkonoše (hotel Morava), Velká Úpa (penzion Artur), Šumava (hotel Jenišov), Krušné hory (chata v Nových Hamrech) a v každém jsme alespoň na pár let zakotvili.
Část z nás vedoucích měla průkaz lyžařského instruktora, takže celý týden byl většinou naplněný lyžařským vycvikem (když tedy byl ten rok sníh), ale také velkou celotýdenní hrou a spoustou hrátek na sněhu i po večerech. I pro tyhle herní týdny vznikaly nové hry s náměty s celého světa - Aljaška, Mexiko, Skotsko, Čína, Persie, Himaláje, Pacifik nebo Austrálie. Poslední jarňáky jsme uskutečnili v roce 2009 a za těch skoro 25 let jimi stejně jako Ostrůvkem prošly stovky dětí. No a parta vedoucích je i nadále součástí Ostrůvku a celého tohoto společenství ....